Jak si vybrat vhodný nůž?

Pro pobyt venku

Jedná se o nože lovecké, mačety, bushcraft, survival, bojové. Tyto nože by měly být vyrobené z materiálů, které vydrží bez větší úhony pobyt v přírodě, a to za každého počasí. Ideálně tedy volte nerezovou ocel, třeba i příložky ze syntetických materiálů (carbon, kevlar, G10 atd.). Čepel by měla být silnější a samotná faseta neboli broušená hrana ostří by měla mít tupější úhel broušení (obecně platí, že čím menší úhel, tím ostřejší čepel), protože se dá předpokládat, že tyto nože budou více namáhané. Tento typ nožů může také disponovat povrchovou úpravou čepele. Buď pro případ, že to vyžaduje uhlíková ocel (aby se zabránilo korozi), nebo čistě z designových důvodů. Jedná se o nejrůznější druhy povlaků, nátěrů, ale může jít jen o leptání povrchu. Hodně nadšenců volí k obalu nože nějaké příslušenství, například křesadlo (firesteel) nebo například malý brousek.

Na každý den

Další skupinu představují nože EDC (Every Day Carry), tedy nože, které se nosí celý den, po kanceláři, na ulici atd. V rámci osvěty bych rád upozornil, že lidé, kteří je vlastní, jsou nadšenci, a nikoliv potenciální útočníci. Užívají totiž nože jako nástroje pro běžný život. Sám mám většinou jeden takový ve své kapse. Nože tohoto typu jsou menší, lehčí, často zavírací. Naše zákony, jako jedny z posledních v Evropě, jsou k těmto lidem benevolentní, takže nošením těchto nožů se jedinci nedopouštějí porušování zákona. Takovým krásným zástupcem je naše tradiční „rybička“. Další by mohl být švýcarský armádní nůž, tzv. „Švýcarák“, který je známý velkým množstvím přidaných nástrojů. Tento nůž má samozřejmě přesah i do předchozí skupiny, hojně si ho vybírají lidé pohybující se po horách a táborníci vůbec. Většina uživatelů volí konkrétní modifikaci podle toho, kde se nejčastěji pohybuje.

Do kuchyně

Třetí skupinou jsou nože do kuchyně. Vždy se ptám zákazníka, co bude s daným nožem krájet nejčastěji – zda maso, zeleninu, nebo bude vykosťovat, filetovat, zdobit, špikovat… Podle konkrétního účelu se totiž přizpůsobuje délka a výška čepele, samozřejmě i její materiál, tedy i tvrdost a následně také rukojeť. Mezi lidmi panuje strach z velkých čepelí, ale ten je opravdu zbytečný. Naopak užívání velkých čepelí je velmi pohodlné a v kuchyni jej má profesionální kuchař v ruce valnou většinu času. Základní nůž v kuchyni je tzv. nůž šéfkuchaře s délkou ostří okolo 200-240 mm a výškou alespoň 50-55 mm. V Japonsku by se k tomuto noži dal přirovnat nůž typu santoku, deba, ale pro mě je nejuniverzálnější asi nůž gyuto. Vždy přijde vhod rovněž nůž delší a užší na porcování a malý na loupání a vykrajování. Samozřejmě existuje ještě spousta specifických kuchyňských nožů, ale ty jsou schopni plně využít už jen opravdoví profesionálové. Skutečnými odborníky na kuchyňské nože jsou japonští nožíři, a to jak na zpracování, tak na rozlišování neskutečného množství jednotlivých typů nožů a samozřejmě i na jejich používání.

(Text: Aleš Vencovský, www.noze-vencovsky.cz, foto: Shutterstock)