Proč nosí kominík štěstí?

Přemýšleli jste někdy, jak vznikla tradice sáhnout si na kominíka, aby měl člověk štěstí? Pátrat byste museli v poměrně vzdálené historii, v dobách Marie Terezie.

Císařovna a vládkyně se nezdráhala potkávat se s prostými řemeslníky, tedy ani s kominíkem. Vypráví se, že když Marie Terezie potkala na nádvoří svého zámku dvorního kominíka, padl z její strany dotaz, zda řádně prosmýčil všechny zámecké komíny. Tady je třeba poznamenat, že tehdá to byly komíny průlezné, tedy takové, jimiž kominík prolezl v celé jejich délce. Kominíkova odpověď zněla, že ano, a císařovna ve snaze si ji ověřit rukou přejela kominíkův mundúr. Její dlaň byla v tu ránu černá od sazí a Její Jasnost poddanému děla: Máš štěstí! A protože se příhoda rozšířila i mimo palác, dodnes se na jejím základě traduje pověra, že kdo si sáhne na kominíka, ten bude mít – stejně jako tenkrát ten dvorní kominík – štěstí.

Kdyby vám to nevyšlo a kominík vám zmizel z dohledu či někde na střeše, štěstí prý přináší ještě jedna možnost, kterou prozrazuje dobový slogan jednoho ze starých kominických společenstev: Štěstí nese kominík, chytněte se za knoflík!

Další zajímavosti o kominictví i dalších řemeslech najdete v časopisu Praktik. Koupíte ho na http://www.casopisyprovas.cz/ nebo ihned elektronicky na www.casopispresinternet.cz.